Šimpanzi se vyskytují v celkem jedenadvaceti afrických zemích. Dávají sice přednost prostředí tropického pralesa zemí jako Uganda, Rwanda, Tanzanie nebo Burundi, kde mají nejen dostatek stravy, ale i dobrý úkryt před predátory, přesto, nejen díky usilovnému ničení těchto pralesů člověkem, se dokázali přizpůsobit i suššímu podnebí afrických stepí v Senegalu či Tanzanii. Populace, kterou studovala Jane Goodall a z jejíchž poznatků jsem čerpal, pochází z národního parku Gombe. Šimpanzi patří mezi lidoopy. Až na obličej, uši a dlaně rukou i chodidel jsou pokryti černou srstí. Dokáží se sice vzpřímit, ovšem pohybují se s pomocí rukou, které jsou delší než nohy. Podobně jako člověk mají palec v opozici, úchop sice není tak dokonale vyvinut, ale tuto výhodu mají na rozdíl od člověka i na dolních končetinách. Pohybují se většinou po zemi, dokáží se však pohybovat i v korunách stromů (brachiace). Samci jsou větší než samice a v dospělosti dosahují při výšce kolem 120cm hmotnosti 45 - 60kg. Šimpanzi se dožívají poměrně vysokého věku, ve volné přírodě kolem padesáti let, v zajetí nejsou výjimkou jedinci, kteří dosáhli stáři šedesáti let. Jsou všežravci a na rozdíl od jiných lidoopů mají poměrně široký jídelníček - přes různé druhy ovoce, až po maso různých menších savců. I přes svůj rozdílný vzhled mají s člověkem velmi mnoho společného - zhruba 98,6% složení DNA je totožných, šimpanzi se taktéž mohou infikovat snad všemi známými lidskými chorobami (pravděpodobně až na choleru). Poslední dobou začínají vědci přiznávat, že nás nespojuje pouze tato biologická stránka, ale že jsou nám šimpanzi podobní i emocionálně.